V dnešním příspěvku bychom Vám rádi představili zajímavou výstavu významného českého buditele, pivovarnického průmyslníka a mecenáše literátů …Jana Nepomuka Krouského….
Jan Nepomuk Krouský se narodil 14. února 1814 jako jediný syn katusického sedláka a rychtáře Jana Krouského a Kateřiny rozené Zoufalové. Základní vzdělání získal v místní škole, kde byl jeho učitelem Václav Kulmon, poté byl žákem klášterní školy v Bělé pod Bezdězem.
V roce 1843 se oženil s Aloisií Vinařickou (1819-1905) mladší sestrou katusického faráře a spisovatele Karla Aloise Vinařického.
Ve 40. letech byl v kontaktu s předními osobnostmi vlastenecké inteligence (Nebeský, Vinařický, Tyl, Rieger, Němcová, atd.) a proslul jako štědrý podporovatel české literatury. Svými články přispíval do dobových časopisů,
založil knihovnu, jež se stala zdrojem osvěty pro široké okolí, spolupracoval s českými nakladateli a zajišťoval odbyt jejich knih a periodik, organizoval vlastenecké akce a především finančně podporoval konkrétní spisovatele.
Roku 1848 byl zvolen poslancem zemského sněmu a poté neúspěšně kandidoval do sněmu říšského. Po rozpuštění sněmu se angažoval především v Krajské hospodářské jednotě v Mladé Boleslavi, jíž byl od roku 1852 členem a později
místopředsedou a mimo jiné se zasadil, aby jednání probíhala v českém jazyce.
Po vydání únorové ústavy a ustanovení Českého zemského sněmu roku 1861 byl Krouský zvolen poslancem za kurii venkovských obcí.
V roku 1868 inicioval společně s hrabětem Rudolfem Thurn Taxisem založení akciového cukrovaru v Dolním Cetně a o dva roky později také pivovaru v Podkováni. V obou závodech působil jako předseda správní rady.
Zemřel na plicní chorobu 4. října 1876.
Přátelé
Krouského vlastenecké zaměření nejvíce ovlivnil Karel Alois Vinařický (1803-1869), katolický kněz, spisovatel, básník a autor dětských knížek a učebnic, který působil od roku 1833 v nedaleké Kováni. Zde se fárář scházel se svými vlasteneckými přáteli v čele s Františkem Ladislavem Čelakovským, Pavlem Josefem Šafaříkem či Antonínem Markem. Tato setkání, jichž se účastnil také mladý sedlák Jan Krouský, se zřejmě stala rozhodujícím podnětem pro jeho pozdější vlastenecké aktivity.
Vedle Vinařického se sedlák seznámil také s básníkem Václavem Bolemírem Nebeským, který za ním do Katusic často přijížděl, a společně podnikali cesty po Čechách i blízké cizině. Mezi Krouského přátele patřila rovněž
Božena Němcová, jíž navštěvoval při svých cestách do Prahy či kníže Rudolf Thurn Taxis, s nímž se spolupracoval při svých podnikatelských aktivitách.
Do Katusic za Janem Krouským však zavítal i Josef Kajetán Tyl, František Ladislav Rieger nebo František Cyril Kampelík.
Vlastenec a mecenáš
Počátky Krouského vlasteneckých aktivit jsou spojeny s příspěvky do dobových periodik. Jeho osvětové články a informace z kraje nalezneme v Květech redigovaných J.K.Tylem, Havlíčkových Pražských novinách a České včele, v
Národních novinách a od 60. let také v Pokroku hospodářském a Boleslavanu.
Společně s Karlem Vinařickým organizoval národní slavnosti a vlastenecké akce, např. svatoanenskou pouť na Boží Vodu v roce 1841 nebo první český bál v Mladé Boleslavi v sále hostince U zlatého věnce roku 1842.
Podporoval rovněž nakladatele rodící se české literatury a rozšiřoval na venkově jejich spisy. Své tituly posílali do Katusic např. Filip Stanislav Kodym, František Cyril Kampelík, František Šimáček, Karel Lambl, Václav
Vlček či František Urbánek. Usiloval rovněž o získávání předplatitelů pro chystaná literární díla (Kollárovy Kázně a řeči, básně Siegfrieda Kappera či román Templáři v Čechách Prokopa Chocholouška), organizoval preskripci
periodik, stál u zrodu obecních knihoven v Katusicích a na Kovánci. Katusickou knihovnu navíc podpořil také jeho otec darem 100 zlatých, které vložil jako příspěvek pro Matici českou.
Krouský byl také mecenášem českých spisovatelů. Zaslal 50 zlatých na vydání slovníku Josefa Franty Šumavského, 20 zlatých Janu Palárikovi na Slovensko k založení spolku pro vydávání školních knih, podporoval svého přítele
Nebeského, básníka Josefa Jaroslava Kalinu či Josefa Kajetána Tyla, který mu dedikoval svou knihu Vojta chudý čeledín. Pravděpodobná je také jeho účast na druhém vydání Máchova Máje. Jeho podpora se však neomezovala pouze na českou literaturu, např. v roce 1847 Krouský přispěl obnosem 50 zlatých na založení Pražské průmyslové školy.
Knihovna
Na konci 30. let začal Jan Krouský budovat svou knihovnu, jež měla sloužit jako zdroj osvěty pro široké okolí. Odebíral velkou část právě vycházející literatury i všechna důležitější dobová periodika. Tituly z knihovny byly
půjčovány širokému spektru čtenářů z rodné obce i vzdálenějšího okolí. Knihami zásoboval své přátele Nebeského, Vinařického či hraběte Thurn Taxise, místní inteligenci i prosté čtenáře. Proto měla také knihovna velmi široké zaměření a vedle odborné hospodářské, jazykovědné, historické a přírodovědné literatury zde byla zastoupena původní česká beletrie a poezie i překlady zahraničních autorů. Její součástí bylo také několik desítek
vzácných tisků z 15. – 18. století.
Hospodář
Vedle svého rodového hospodářství se Jan Krouský angažoval v Hospodářské jednotě mladoboleslavské, jíž byl místopředsedou. Napsal a vlastním nákladem nechal vytisknout výzvu rolníkům na Mladoboleslavsku, aby vstupovali do hospodářského spolku. V roce 1857 sepsal, přeložil z němčiny a vydal čtyři svazky „Pojednání hospodářsko-lesnického filiálního spolku Mlado-Boleslavského“. Upozorňoval na potřebu pěstování řepky, cukrovky či lnu, ale
propagoval také „ovocnářství, zelinářství a květinářství, a to nejen k užitku, nýbrž i k okrase rodného kraje, k zušlechtění mysli vlastní“.
V roce 1868 stál u zrodu akciového cukrovaru v Dolním Cetně. Předsedou správní rady byl zvolen kníže Rudolf Thurn Taxis, místopředsedou Jan Krouský. V roce 1870 založil společně se svými přáteli Josefem Vepříkem a
Václavem Honzů spolek, jenž zakoupil chátrající budovu pivovaru v Podkováni patřící tehdy sovineckému panství, a vzniklá akciová společnost opět pod vedením Thurn Taxise a Krouského uvedla pivovar do provozu. Oba podniky –
cukrovar i pivovar – se hned od počátku potýkaly s nedostatkem vlastního kapitálu a vysokým zadlužením, problémy způsobovaly i nízké výnosy cukrové řepy a rozkolísaná kvalita piva spojená s výměnou několika sládků. Thurn
Taxis nakonec po svém osobním úpadku odstoupil a předsedou obou závodů se stal Jan Krouský. Za jeho vedení byla přijata radikální úsporová opatření a vznikl věřitelský spolek akcionářů, který poskytl bezúročnou půjčku. Oba
podniky se nakonec podařilo finančně ozdravit.
Krouský byl také předsedou dozorčí rady občanské záložny v Dolním Cetně, členem správní rady Společenského obchodu v Mladé Boleslavi a akcionářem mnoha dalších podniků.
Politik
Počátky Krouského veřejného působení nacházíme v roku 1848, kdy přednesl v Mladé Boleslavi projev, v němž vysvětloval udělení konstituce. V červnu téhož roku byl pak členem disputace vyslané k hraběti Leo Thunovi a knížeti Windischgrätzovi s žádostí, aby bylo upuštěno od bombardování Prahy. Ve volbách, jež se konaly 9. – 15. Června 1848, byl Krouský zvolen poslancem českého zemského sněmu, jenž se ovšem v důsledku následného politického
vývoje nikdy nesešel. V lednu 1849 pak neúspěšně kandidoval na poslance říšského sněmu na místo, jež se zde uvolnilo odchodem jeho švagra Karla Vinařického. Mandát ovšem získal protikandidát hrabě Moritz Deym.
Poslancem zemského sněmu se tak Jan Krouský stal až po jeho opětovném ustavení v roku 1861, kdy jednoznačně zvítězil ve volbách za venkovské obce okresu Mladoboleslavského, Bělského a Mnichovohradišťského.
V roce 1865 proběhly první volby do okresního zastupitelstva bělského. Jan Krouský, ač řádně zvolen, nebyl pro své vlastenecké postoje ve funkci starosty okresu státním ministerstvem schválen, a to ani poté, co zvítězil v
dalších opakovaných volbách. Nakonec byl navržen a posléze i schválen Josef Jíra z Tajné. V okresním výboru však Krouský aktivně působil od jeho založení až do své smrti.
A ještě několik fotografií z vernisáže výstavy. Odkaz J.N.Krouského dodnes dále připomínají a křísí mí dobří přátelé, Jan a Jiří Krouští……s rodinami :-)
