V čase odpočinku a trávení vánočních pokrmů jsme tu opět ( i když s ročním zpožděním ) s reportáží z dalšího dílu PivotoulekTentokráte jsme zvolili téměř neprobádané chotěbořsko, údolí malebné říčky Doubravky …. a vězte, že i zde lze potkat krásné pozůstatky pivovarských provozů.
Vyráželo se v pozměnené sestavě, tedy já, Hans, Báča a neflaškolog Kulča.
Startem byla jízda vlakem v odpoledních čtvrtečních hodinách s cílem v Chotěboři, kam jsme společně doputovali až po 20 h. Objevili jsme kupodivu stále fungující hotel Vysočina na náměstí a vyhledali podnik s možností občerstvit se po náročné jízdě – což se ukázalo ve večerní Chotěboři jako téměř nadlidský počin….
Ráno jsme se přesunuli do výchozí stanice našeho putování – obce Bílek. Hned pár metrů za nádražím se za námi zavřel les a civilizace byla tatam….to že lehce pršelo pranic nevadilo, byli jsme konečně z dosahu emailů, drnčícíh telefonů, otravných skypekonferencí, lidí….
A právě tento úsek z Bílku podél dravé říčky Doubravky do Libice bylo nejkrásnější částí putování. cestou jsme samozřejmě lehce zabloudili, což je u nás obvyklé a kdo již zná principy našeho putování ví, že orientace v cizím a neznámém terénu není jednoduchá….(bez mapy a navigace)
U Bambuchů zavřeno – to byla nepříjemná zpráva tak jsme v Libici posvačili na autobusové zastávce. A že i zde kdysi býval pivovárek ví jen starousedlíci bydlící poblíž poslední stojící budouvy provozu – pozor existují i lahve !!!. Z Libice je to co kamenem dohodíš kousek do Maleče (znalci pamatují legendární PIVOVAR MALEČ =65 ) – ano i zde jsme pozůstatky pivovárku objevili celkem lehce – a dokonce se dostali i na jednu půdičku !!Joj, jaké to nemilé překvapení, Hans dřímá uraženou chotěbořskou litrovku :(
Źal jsme spláchli v nedaleké úžasné hospůdce, kde sice otevřeno oficiálně nebylo, ovšem pan majitel zdatný to obchodník vycítil, že bychom rádi nějakou tu bankovku v tomto podniku na památku zanechali. Po několika rundách zelené se nám moc vstávat nechtělo, do Klokočova, cíle dne to bylo přeci jen ještě daleko….
Na cestu jme obdrželi každý jednu úžasnou sklenku 0,3 havlíčkobrodského rebela, který se ukázal v kraji jako TOP pivko na žízeň.
V Klokočově, kde jsme měli nocleh, jsme si všechna příkoří dne vynahradili – úžasná hospůdka, ještě skvělejší ubytování – večer zápas s Kanadou, smažák a několik pivek a šlo se na kutě (po 20 km )
Na druhý den nás čekala úžasná cesta směr Chuchel – ano ano jistě CHUCHELSKÝ PIVOVAR – kultovní to lahev Hanspergerova pivovárku. Objekt (část) dodnes stojí !!! U rybníka jsme shlédli rybářské klání a u maringotky ochutnali chotěbořskou 12 °. Kouzelným okolím Pařížova jsme se dostali až do Třemošnice, kde jsme se zdrželi v místních hospůdkách, ochutnali pizzu a jiné pochutiny, mrkli opět na hokej a ……. a vyxdali se směr hrad Lichnice do cíle naší cesty -> Kutílkovy palírny a pivovaru ve Źlebských Chvalovicích
Pro mne osobně velmi náročný úsek cesty umocněný děsným lijákem pár set metrů před cílem. U pana Kutílka jsme pak den zakončili ochutnávkou jeho všelijakých produktů
Totálně zmoženi usli jsme jak špalci a ráno se vydali k Ronovu na zastávku.
Putování opět povedené, co říkáte ?
Tak zase příště
M.
Úžasná stylistika….