I v letošním roce jsme naplánovali několik zajímavých akcí…..a opět mezi nimi nechybí ani tradiční PIVOTOULKY – tedy toulání se za pivem a poznáním naší krásné vlasti…Tentokráte mini pivní toulky v podání Míry, Artura a Davího Zarkávího :-). Tentokráte jsme zamířili do Kokořínska, konkrétně do okolí Lobče a Mšena.
Sraz byl naplánován do místa, jehož historie je úzce spjatá s dalším naším kolegou sběratelem – Hansem. Ano ano – jedná se o Katusice, rodiště věhlasného obrozence, velkostatkáře, poslance říšského sněmu a v neposlední řadě také zakladatele pivovaru v Podkováni…Jana Nepomuka Krouského.
A právě do Podkováně vedla první část naší trasy – z katusického náměstí, od sochy JN Krouského jsme se vydali do Dolců – úvozu vedoucího z katusické roviny do údolí směrem k Podkováni. Nádherné a mystické místo. Hned na začátku sestupu do Dolců jsme na černé skládce objevili střepy ze starých hnědých litrovek PAROSTROJNÍ PIVOVAR STANISLAV MAREŠ V HORNÍCH BEŘKOVICÍCH a SPOLEČNÝ PIVOVAR S SLADOVNA V PODKOVÁNI. …Škoda, že nebyly celé :(
Později jsme dorazili kolem starobylého hradiště až k Podkováni – nejdříve jsme minuli velmi starou vodárnu a kopírovali zrušenou vlečku z pivováru až jsme uviděli krásný rybník a…pivovar. Bohužel občerstvení nebylo k velkému smutku příchozích možné, provoz byl uzavřený a ani na první pohled nebudil dojmu že je stále činný.
O tom nás přesvědčil až nález prázdné plastové láhve při stoupání lesíkem k obci Kováň. Bohužel ani zde občerstvení nebylo možné a tak jsme se rychle vydali ku Skalsku.
Zde jsme minuli, velmi rychle, krásný pseudorenesanční zámek s filmařskou školou a místním a v TV proslaveným šílencem, se kterým mám dokonce osobní zkušenosti :-)
Nicméně, po náročné trase již bylo nutno okamžitě zchladit zahřáté motory nějakým tím pivečkem, a nejlépe Podkováňským. Bohužel restaurace na Vyhlídce otevírala až po 13 h. A my měli obrovskou žížu ! V tom Daví zahlédl místního ochmelku jak se potácí na kole a zavelel – NÁSLEDUJME KOLO !!
A vskutku – brzy jsme již stáli před místní Jednotou – na poslední chvíli jsme se dostali do útrob obchůdku a zakoupili plechovkové pivo. Na uhasení žízně dobré, ale sakra, to tu nemají hospodu ?
Ušli jsme pár metrů a opět jsme zahlédli námi zmiňované kolo – opřené o rohový dům. To, že je zde místní hsopůdka jsme poznali až když jsme vstoupili dovnitř, žádná reklama, žádný stojan s nabídkou – nic. Ale uvnitř nás čekalo příjemné překvapení, teplá kamínka, točená výtečná Podkováň a pohodová obsluha. A zelená ! :-)
Po občerstvení jsme se trochu znaveni vydali na další kus cesty – směrem k větrnému mlýnu.
Po cestě jsem občas ztrácel kontakt s vedoucí dvojicí a tak jsem se často ocitl osamocen v širých polích a lánech.
Po několika kilometrovém pochodu konečně Lobeč – výhled na lobečský zámek a na parostrojní pivovar polahodil všem. V pivováře, který se pyšní naprosto úžasně a citlivě zrekonstruovanými budovami a nově i vlastním točeným pivem, jsme na několik chvil zakotvili.
V nohách jsme měli již bezmála 20 km a tak se zvednout a vyrazit na poslední kus cesty – do cíle našeho putování Mšena – byl nadlidský výkon.
Zde památná fotografie Míry po východu z lobečského pivováru.
Krásnou byť nekonečnou krajinkou přes Skramouš jsme došli konečně k večeru do Mšena. Ubytování a la pokojík po včera zesnulé babičce bylo přímo v centru městečka.
Naprosto znaveni po 25 km chůzi jsme źašli do místní restaurace, najedli se, dali pár pivek a okamžitě letěli na kutě.
Ráno před odjezdem jsme ještě navštívili místní úžanou cukrárnu s více jak 100 letou tradicí plnou sběratelských artefaktů a výtečných zákusků.
Naše krátké jednodenní pivotoulky se tedy náramně vyvedly – jen škoda že se nepřidal Hans a Báča.
Nicméně další a mnohem delší pivotoulky nás již čekají začátkem června – probádáme Jeseníky.
PIVU ZDAR
