Pojednání o zatím posledních pivotoulkách naší sestavy na jaře letošního roku – a sice Brdy 2023Naše letošní pivní putování začalo stylově : jakmile jsme vystoupili v Příbrami z vlaku dojel pro nás Zdenda a pozval nás na výbornou retro večeři do motorostu v Milíně.
Následně jsme se posilněni přesunuli na jeho panství, kde nás čekalo příjemné domácí ubytování a především fantastická sbírka, která je nejlepší v naší zemi a především ve stylově a funkčně zrekonstruovaných prostorách. Po asi 2 h výkladu a prohlídkách všech sbírkových fondů jsme vypili pár lahvových pivek a šli na kutě.
Ráno nás čekala dlouhá cesta do cíle putování prvního dne – Nový Rybník u Obořiště.
Vyrazili jsme časně po snídani oproti původním předpokladům z nedaleké obce Luhy a téměř ihned zabloudili. Zrádný terén okraje benešovské pahorkatiny nás navedl do neprobádaných a neprostupných míst mezi Luhy a Vápenicí. Naštěstí jsme se včas zorientovali a narazili za nedlouho na námi očekávanou cestu. Přes Oboru jsme dorazili volným tempem do Nečína, kde nás překvapila úžasná hospůdka snad s nejlepší kuchyní široko daleko. Po skvostném obědu se nám nechtělo od stolu, ale museli jsme. Po krátkém deštíku schovaní v lesíku jsme přes Skalici a Druhlice došli do Obořiště. Zde v místní hospůdce nás milá slečna obsluhovala s láskou, že se nám na další úsek už nechtělo a nejradši bychom vydrželi až do večerní zábavy. Nakonec jsme z posledních sil ( tedy já ) dorazili do penzionu Nový Rybník, kde jsme příjemně zakončili den u místního pivka a skvělé večeře. Ušli jsme asi 24 km.
Ráno jsme se opět vydali na cestu, tentokrát nás čekal úsek již přes nádherné Brdy, a to až do Jinců.
Z Nového Rybníka šla cesta skvěle, za Sychrovem jsme ovšem zašli do lesů a jelikož jsme nemohli používat navuigaci ( ani nebyl signál ) , dalo nám dost práce dostat se na Trnovskou cestu. Naštěstí jsme přes počáteční bloudění a překonávaní mokřadů a bažinek cestu našli a po ní dále směle stoupali a stoupali až na vrchol brdského hřebenu Čtyřmezí, odkud jsme sešli kolem pramene Brdlavky a ž k Zátoru a jeho vodopádu. Dále pak podél zahrádkářské kolonie Na Hřibu až do Hostomic.
Cesta to byla šílená a už v tuto chvíli jsme měl dost, a to jsem ještě nevěděl co mne čeká. V krásných a malebných Hostomicích překvapila fantastická restaurace U Frajerů, kde se zastavil čas v roce 1986. Jídlo, a obsluha zvláště, ovšem výborné. Následně jsme se jali hledati Hostomický pivovárek, do kterého jsme se tolik těšili. A ten , hnedle za náměstím, nezklamal. Už už to po několik jídlech a pivech vypadalo že do Jinců se svezeme vlakem, zvláště když celkem vydatně pršelo, když slunce náhle vylezlo a Hans s Báčou dostali ten strašlivý nápad “ to do Jinců přece dojdem, je to kousek…“
Kousek to nebyl, byť nás o tom nějaký místní pobuda v hostomické pivovarské krčmě přesvědčoval.
Přes celé Hostomice, kolem Běštína až na Křižatky a odtud do Jinců to bylo snad dalších 10 km. A to jsme ještě v Jincích samozřejmě stylově měli nocleh přímo v pivovaře stojícím na samém konci této dlouhé obce, kam jsme totálně vyčerpaní, zabahnění a hladoví dorazili až někde kolem 21 h
No děs, takový úsek už zažít opravdu nechci. Ale dali jsme to ( cca 27 km ). A ikdyž jídlo bylo strašlivé a pivo nic extra, vše jsme snědli a vypili a těšili se do postelí..
Ráno jsme se vydali opět přes celé Jince na vlak a úspěšně završili 14té pivotoulky odpočinkovou jízdou do našich domovů…tak zase příště …ahoooj
Míra+Báča+Hans+Jirka