S odstupem času bychom vás, velevážené publikum, rádi informovali o dalších, tentokráte již šestých, pivních toulkách našeho klubu přátel starých lahví….Jak již název napovídá, tentokráte naše cesty mířily na druhou stranu republiky – do záhadných Jeseníků…..
Trasování bylo v tomto případ poměrně náročné, dostati se ze severních Čech na sever Moravy nebylo úplně jednoduché. Proto jsme vyjímečně vyrazili již ve čtvrtek s tím, že přenocujeme na strategicky významném místě v předhůří Jeseníků a odtud následně ráno vyrazíme vstříc dobrodružství…
Vybrán byl Zábřeh na Moravě, ospalé malé městečko bez významné pivovarské tradice, ovšem s dochovalou starou a stále funkční sladovnou.
Cesta vlakem trojici 3K začínala v Mladé Boleslavi ve čtvrtek odpoledne, a jelikož byl odjezd naplánován na 17 h, nebylo snadné se ze zaměstnání doopravit k odjezdu včas. Naštěstí jsme to zvládli, stihli i jedno pivko v kantýně z doby kamenné a vyrazili směr Nymburk..
Po přestupu v Kolíně na Expres Ostravan jsme již vyhlíželi Pardubice, nástupní to místo dalšího člena výpravy, Bačiska. O kus dále v Č.Třebové ještě přisedl nováček z jihu Moravy Jura a mohlo se prvně společně přiťuknout žejdlíkem ( Pernštejn 10 °)
V Zábřehu nás stihl nepříjemný déšť, zima, hospůdky bez jídla ( zachránil nás Kebab !! ) a problémy s ubytováním. Nakonec, přeci jen, jsme složili hlavu na plánovaném místě.
Páteční ráno bylo o mnohem veselejší – sic malou skvrnkou byla náhradní autobusová doprava až do cílové stanice Jeseník / Freiwaldau. Zde jsme již v poklidu v rámci malé pochůzky tímto zapadlým městečkem vyčkávali na odjezd autobusu, jenž nás měl dopravit na Červenohorské sedlo – místo, které bylo startovní čarou našeho 2 denního pěšího putování Jeseníků.
Po náročném úseku Červenohorské sedlo – Keprník měli již někteří členové výpravy opravdu dost ( včetně mě ) – cesta vedla kamenitým terénem, místy prudce do kopce, místy prudce z kopce….Odměnou však byl fantastický pohled na přírodu v nitru Jeseníků včetně vrchařské premie na Šeráku, kde jsme prvně ochutnali famozní Holbu 13,51 °.
Oběd zde byl sytý a leckoho skutečně porazil. Bylo ovšem nutno s přibývajícím časem zvednout opět zadek a vydat se vstříc sestupu k obci Ramzová, kde na nás čekalo ubytování. Při sestupu se osamostatnila na čele skupina M+J jenž dorazila do cíle díky úžasnému orientačnímu smyslu vedoucího výpravy jako první.
A to bylo vskutku (v porovnání s první nocí ) pohádkové. Penzion Neubauer ( za skrytou reklamu se nestydím :-)…) nás příjemně překvapil svým komfortem.
Nebýt neuváženého sežrání bábovky, jenž, jak jsme posléze zjistili, nebyla k našemu překvapení určena majitelkou jako přivítací „zákusek“, asi by na nás na Ramzové dodnes vzpomínali v dobrém …..
Nesmíme opomenout slivovicové vložky v podání obou Jiříků, jenž zpestřovaly tento velmi náročný den.
Sobota měla být o poznání „lehčí“ co se náročnosti trasy týče. Ovšem opak byl pravdou ! Jestliže jsme první den ušli 15 km horským terénem, tak den druhý měl 25 km pěší chůze středně náročným terénem s nečekanou odbočkou a la Hans těsně před cílem, jenž vedla loukami lesem, polem, a vřesem až do neprostupné oblasti nad Hanušovicemi.
Ale popořádku – z Ramzové jsme skutečně vyrazili velmi časně ( po úžasné a vydatné „neubauerovské“ snídani ) a první kilometry ubíhaly náramně. První zastávkou byla Branná alias Kolštejn alias Goldberg (vyberte si ). Zde jsme se nepřímo zúčastnili dalšího ročníku Mistrovství světa v buřtguláši. Zastávka to byla náramná, poseděli jsme, vznikla také ( zřejmě jediná ) fotografie dokládající kompletní sestavu pivotoulek a ochutnali místní langoše a letohradský speciál – Jelena.
Hned za ohem nás ale čekal milník výpravy – minipivovar Kolštejn s pivem značky Bran. Tady zavládlo mezi členy výpravy malé rozčarování -> Bran moc nechutnal , a to jsme vyzkoušeli celou škálu výrobního programu :(
Inu, nemůže být každý den posvícení, ještě že je v těchto krajích všudepřítomná Holba !!! Hurráá !
Ovšem městečko Branná má díky své poloze opravdové kouzlo a stojí za navštívení. Z Brané jsme se vydali vstříc Díře u Hanušovic, lépe řečeno Vikanticím. A vskutku jsme po příchodu do centra obce měli dojem, že se zde stále film ještě natáčí :-)
Uvítal nás místní borec – všudebyl a všechnoznal – světe div se – Holbou ! Posilněni před závěrečným úsekem ( nikdo z přítomných nevěděl jak je to do Hanušovic skutečně daleko ) – úsek Vikantice -Hanušovice 9,3 km – pozn.redakce, jsme se vydali s úsměvema dobrou náladou vpřed.
Procházeli jsme kouzelnou vlnitou krajinou a na rozcestí se před námi otevřelo údolí s centrem této části Jeseníků – Hanušovicemi.
Jak již bylo zmíněno, díky Hansovi jsme si udělali smyčku nad Hanušovicemi která končila nevlídným terénem nad vodním náhonem na konci Hanušovic. Pozdravili jsme místní, jimž jsme přeskákali přes zahrady a vydali se k Holbě – cíli našeho putování.
Po domluvě s naším přítelem Vláďou Zikou byla zajištěna prohlídka pivováru,které se bravurně a s noblesou zhostil pan Michl. Jakožto dlouholetý zaměstnanec nás skvěle provedl zázemím Holby, k tomu přidal velmi odborný výklad o historii a současnosti pivováru. Je s podivem. jak tento provoz regionálního charakteru dokázal držet krok s ostatními hráči na trhu, obratně zainvestoval do nových technologií a propracovaným marketingem a především skvělým pivem získal věhlas nejen v blízkém okolí ( kde funguje téměř monopolní zastoupení ve všech místních restauracích, což můžeme my ze severu Čech jen závidět…).
Zapomenout nesmíme ani na úžasně provedené muzeum historie Holby, kde si každý milovník starých pivovarských artefaktů bude libovat nad vystavenými exponáty.
Zakončení pivotoulek v místní pivovarské restauraci bylo díky chlapcům z pokoje č.2 vskutku triumfální. Nesmíme také zapomenout na neuvěřitelně dlouhé zpoždění rychlíku ze Slovenska do Prahy a tím pádem naše přikování k Zábřežskému nádraží na 3 hodiny.
I tak se naše pivotoulky v rozšířené sestavě velmi povedly a hlavní cíl, tj oddych od náročného pracovního a rodinného života, relax u pivka, poklábosení o starých lahvích a historii vůbec, toulání se nádhernou přírodou včetně tu a tam nějakého toho malého zabloudění, byl, myslím, na 100% splněn.
Přečtěte si také články z předchozího putování
III. Pivní toulky – Krásnolipsko a Varnsdorfsko
IV. Pivní toulky – Náchodsko a Broumovsko
